KOMU SE MÁM SVĚŘIT?

Někdy můžeme cítit u některých lidí, že nejsou zrovna ty pravé osoby, které zasluhují naši důvěru. Už mnohokrát jsme se spálili, když jsme se jim s něčím svěřili a to v nás pak vypěstovalo nedůvěru a uzavřenost. I když jsou to třeba i vlastní rodiče. Někdy to prostě nejde. Raději volíme menší zlo a třeba se tím problémem i zadusíme než ho svěřit nevhodné osobě, která nám jej hodí zpátky s tím, že za to můžeme jen my. A k tomu nám ještě vyčte milion jiných věcí, které už jsou dávná minulost, která nás ale pořád bolí.

Co s tím, když máme dojem, že nám není pomoci? Naše mentalita oběti nás drží v pasti a další problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Všechno se nám zdá temné a nevidíme světlo na konci tunelu. Jsme jako slepí.

Když se cítíme sami mezi lidmi, je třeba se obrátit na něco, co nás jako lidi převyšuje. Onen Vesmír, Bůh či vyšší moc a prostě je požádat o pomoc. Co tím můžeme pokazit? Vždyť z lidí nám stejně nikdo nepomůže, jelikož jim nevěříme. A kdo nic nezkusí, bude se zbytečně dále trápit. Zázraky se dějí těm, kdo o ně dokáží upřímně požádat a snaží se jim vycházet vstříc. 

A když už nic, uleví se nám, že jsme své trápení mohli někomu s důvěrou předat.

Obracíte se v těžkých chvílích na něco vyššího? A jak se pak cítíte?

                                                                                                             Juliana